aktuality ze života Katedry historie

S blížícím se závěrem zkouškového období a nadcházejícími letními prázdninami nastává čas na četbu a studium kvalitní historické literatury. Proto pro Vás naše katedra historie připravila velký předprázdninový výprodej historických knih z produkce katedry, do nějž byly uvolněny všechny možné a dosud nevyužité skladové zásoby ze skříní kanceláří akademických pracovníků Katedry historie Fakulty pedagogické Západočeské univerzity. Některé tituly literatury jsou již dávno vyprodané, některé zase ještě nikdy nebyly veřejně nabízeny k zakoupení. Zvláště pak osobnosti z historiografické ediční řady či knihy vyšlé díky financím měst a obcí. Díky příkladné spolupráci s Vydavatelstvím Západočeské univerzity v Plzni a jejím vedoucím Mgr. Jakubem Pokorným je možno, krom starších kvalitních knih v celostátní distribuci, zakoupit v e-shopu Vydavatelství ZČU nově rovněž 20 níže uvedených knih:

Morávková, Naděžda. Václav a Dobroslava Menclovi v korespondenci s velhartickým farářem Karlem Pavlem Janečkem. Praha: viaCentrum, 2026. Historikem ve dvacátém století, sv. 12. ISBN 978-80-87646-37-3. https://e-shop.zcu.cz/publikace/vaclav-a-dobroslava-menclovi-v-korespondenci-detail

Morávková, Naděžda, Řeháček, Karel a Jíra, Josef (eds.). Josef František Smetana a jeho doba. Praha: ViaCentrum s.r.o., 2019. 268 stran. ISBN 978-80-87646-28-1. https://e-shop.zcu.cz/publikace/josef-frantisek-smetana-a-jeho-doba-detail

Kilián, Jan a kol. Horažďovice v raném novověku. Vydání první. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2019. 287 stran, 8 stran obrazových příloh. ISBN 978-80-88030-44-7. https://e-shop.zcu.cz/publikace/horazdovice-v-ranem-novoveku-detail

Kilián, Jan. Niklasberg 1618–1648: život a lidé v krušnohorském městě za třicetileté války. Vydání první. Praha: NLN, 2019. 314 stran, 8 nečíslovaných stran obrazových příloh. ISBN 978-80-7422-745-5. https://e-shop.zcu.cz/publikace/niklasberg-1618-1648-detail

Slepička, Martin. Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské v Ostravě-Hrabové: dějiny, památky a duchovní správa hrabovské farnosti. Druhé, aktualizované a rozšířené vydání. Ostrava: statutární město Ostrava - městský obvod Hrabová, 2024. 359 stran. ISBN 978-80-88399-17-9. https://e-shop.zcu.cz/publikace/kostel-svate-kateriny-alexandrijske-v-ostrave-hrabove-detail

Pešková, Michaela a kol. Co si beru na cestu a koho na ní potkám: teorie a praxe současné migrace. První vydání. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2024. vii, 136 stran. ISBN 978-80-261-1279-2. https://e-shop.zcu.cz/publikace/co-si-beru-na-cestu-a-koho-na-ni-potkam-teorie-a-praxe-soucasne-migrace-detail

Morávková, Naděžda. Václav Čepelák a katedra historie plzeňské Pedagogické fakulty. Praha: ViaCentrum s.r.o., 2016. 380 stran. ISBN 978-80-87646-13-7. https://e-shop.zcu.cz/publikace/vaclav-cepelak-a-katedra-historie-plzenske-pedagogicke-fakulty-detail

Morávková, Naděžda a Taitl, Lukáš. Holýšovské válečné tábory očima pamětníků. Vydání první. V Praze: ViaCentrum s.r.o., 2015. 102, xviii stran. ISBN 978-80-87646-10-6. https://e-shop.zcu.cz/publikace/holysovske-valecne-tabory-ocima-pametniku-detail

Kilián, Jan. Kašperské Hory za třicetileté války. Vydání první. Praha: ViaCentrum s.r.o. pro Západočeskou univerzitu v Plzni, 2015. 210 stran, 19 nečíslovaných stran obrazových příloh. ISBN 978-80-261-0556-5. https://e-shop.zcu.cz/publikace/kasperske-hory-za-tricetilete-valky-detail

Morávková, Naděžda. Miloslav Bělohlávek a Plzeňská historická škola: cesty plzeňského odborného dějepisectví. Část I., (Od počátků do roku 1965). Vyd. 1. Plzeň: Ševčík, 2008. 311 s. Dějiny plzeňské historiografie. ISBN 978-80-7291-202-5. https://e-shop.zcu.cz/publikace/miloslav-belohlavek-a-plzenska-historicka-skola-detail

Morávková, Naděžda. Dějiny učitelského vzdělávání v Plzni. Praha: ViaCentrum, s.r.o., 2018. 262 stran. ISBN 978-80-87646-23-6. https://e-shop.zcu.cz/publikace/dejiny-ucitelskeho-vzdelavani-v-plzni-detail

Morávková, Naděžda a März, Jan. Karel Pichlík: Karel Pichlík a jeho místo v poválečné historiografii Plzně. Plzeň: ViaCentrum s.r.o., 2016. 111 stran, xiv stran obrazových příloh. Historikem ve dvacátém století, XI. ISBN 978-80-87646-15-1. https://e-shop.zcu.cz/publikace/karel-pichlik-detail

Křesťan, Lukáš. František Plánička: život a dílo. Praha: ViaCentrum, s. r. o., 2025. 54 stran. Historikem ve dvacátém století, XVII. ISBN 978-80-87646-38-0. https://e-shop.zcu.cz/publikace/frantisek-planicka-zivot-a-dilo-detail

Polívka, Jiří a Morávková, Naděžda. Josef Strnad: pedagog a historik. Praha: ViaCentrum, s.r.o., 2021. 109 stran. Historikem ve dvacátém století; XV. ISBN 978-80-87646-29-8. https://e-shop.zcu.cz/publikace/josef-strnad-pedagog-a-historik-detail

Morávková, Naděžda a Jesínek, Lukáš. Václav Spěváček: život a dílo. Praha: ViaCentrum s.r.o., 2017. 137 stran. Historikem ve dvacátém století, XIV. ISBN 978-80-87646-19-9. https://e-shop.zcu.cz/publikace/vaclav-spevacek-zivot-a-dilo-detail

Krauzová, Anna a Řeháček, Karel. Marie Ulčová: etnografka. Praha: ViaCentrum s.r.o., 2022. 75 stran. Historikem ve dvacátém století, XVI. ISBN 978-80-87646-32-8. https://e-shop.zcu.cz/publikace/marie-ulcova-etnografka-detail

Morávková, Naděžda, ed. 3/4 století plzeňské Pedagogické fakulty ve vzpomínkách. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2023. 244 stran. ISBN 978-80-261-1188-7. https://e-shop.zcu.cz/publikace/3-4-stoleti-plzenske-pedagogicke-fakulty-ve-vzpominkach-detail

Morávková, Naděžda a Řeháček, Karel. Osobnosti plzeňského vysokého školství. Díl 2. Vydání první. Praha: Pro středisko orální historie SOHI při FPE ZČU v Plzni vydalo viaCentrum s.r.o., 2014. 269 stran, x stran obrazových příloh. ISBN 978-80-87646-04-5. https://e-shop.zcu.cz/publikace/osobnosti-plzenskeho-vysokeho-skolstvi-dil-2-detail

Kol. aut. Naše měna je pevná: Plzeň a měnová reforma 1953. Vydání první. Plzeň: Pro katedru historie Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni vydalo viaCentrum s.r.o., 2013. 152 stran. ISBN 978-80-87646-02-1. https://e-shop.zcu.cz/publikace/nase-mena-je-pevna-detail

Morávková, Naděžda a kol. Ženské téma v dějinách plzeňského vzdělávání. Praha: ViaCentrum, s.r.o., 2017. 191 stran. Historie; svazek 2. ISBN 978-80-87646-20-5. https://e-shop.zcu.cz/publikace/zenske-tema-v-dejinach-plzenskeho-vzdelavani-detail

Na počátku června 2026 vyšla v nakladatelství viaCentrum nová monografie vedoucí naší katedry historie doc. Naděždy Morávkové s názvem Václav a Dobroslava Menclovi v korespondenci s velhartickým farářem Karlem Pavlem Janečkem, která se zevrubně věnuje životním osudům zakladatele institucializované státní české památkové péče ve 20. století Václavu Menclovi a jeho manželce Dobroslavě Menclové, kteří spojili své osudy rovněž se západními Čechami. V publikaci je kromě biografických částí přítomna také kritická edice korespondence manželů Menclových s jejich přítelem, velhartickým farářem Karlem Pavlem Janečkem. Delší čas rozpracovaná publikace vyšla v rámci unikátní historiografické ediční řady monografií Historikem ve dvacátém století jako její 12. svazek.

Publikaci je možno zakoupit v obchodě Západočeské univerzity v Plzni a v e-shopu Vydavatelství Západočeské univerzity v Plzni: https://e-shop.zcu.cz/publikace/publikace-jinych-nakladatelu/vaclav-a-dobroslava-menclovi-v-korespondenci-detail

Citace: MORÁVKOVÁ, Naděžda. Václav a Dobroslava Menclovi v korespondenci s velhartickým farářem Karlem Pavlem Janečkem. Praha: viaCentrum, 2026. Historikem ve dvacátém století, sv. 12. ISBN 978-80-87646-37-3.

Díky péči Vydavatelství Západočeské univerzity v Plzni právě vychází nová kolektivní monografie z dílny Fakulty pedagogické, která se zabývá tzv. reflektivní kazuistikou výuky očima studentů učitelství ZŠ a SŠ. Publikace popisuje inovativní způsob využití obsahově zaměřeného přístupu v přípravě učitelů, jak je rozvíjen v poslední době na Fakultě pedagogické Západočeské univerzity v Plzni. Kniha ukazuje, jak je možno ukotvovat přípravu k učitelství do praxe a přitom neztrácet ze zřetele návaznost na teorii. Publikace umožňuje nahlédnout do pedagogického studia prostřednictvím reflektivních kazuistik výuky, které zpracovali studenti učitelství napříč vzdělávacími obory (přírodovědnými, humanitními, společenskovědními a uměleckými) a studijními programy z Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni. V publikaci se odráží desetiletí systematické spolupráce oborových didaktik s obecnými pedagogickými a psychologickými disciplínami v přípravě studentů k analytickému reflektování výuky a hodnocení její kvality. V knize se nachází kapitola hlavní didaktičky naší katedry historie dr. Heleny Východské s názvem "Analýza kazuistik výukové hodiny Dějepisu – komparace reflektivních kazuistik z ZRHV a RHV", která se na s. 93–103 zabývá interpretací kvantitanivních i kvalitativních rozdílů v pochopení, osvojení a naplnění obsahu předmětů Základy reflexe kvality výuky (ZRHV) a Reflexe kvality výuky (RHV) v souvislosti s dějepisným vyučováním.

ROZHOVORY NA OKRAJI: Prof. PhDr. Jan Kumpera, CSc., (* 2. 12. 1946, Plzeň) patří k nejpřednějším tvářím historické vědy na Plzeňsku, ale také v České republice. Je autorem řady knih i známým a oblíbeným veřejným a univerzitním přednašečem. V letošním roce oslaví své osmdesáté narozeniny. O jeho životě i historické vědě, vzpomínkách na normalizaci, studiu humanitních věd, ale třeba i pohledu na plánovaný sjezd sudetských Němců v Brně si řekneme více v následujícím interview.

Pane profesore, milý Honzo, co tě vlastně přivedlo až k zájmu o historii a jejímu studiu? Měl jsi nějaký vzor doma, nebo jsi byl v rodině se svým koníčkem osamocen?

Ve starém bytě v centru Plzně jsme měli obrovskou knihovnu po pradědečkovi – populárně historické  knihy, ale také dobrodružné romány, Dumasova díla, a též velkou kolekci děl Julese Verna a Karla Maye. Knihomolem byl i jeho syn a můj dědeček Karel Kumpera, do roku 1948 ředitel Anglobanky v Plzni. Mí rodiče, oba nestraníci, stavitel Jaroslav a maminka lékárnice Jana, evangelička z dělnické sociálně demokratické rodiny Hocků z Doubravky,  mne zase zasvětili do novější české literatury a divadla. Byli ctiteli V+W, od studentských let za protektorátu hráli v tzv. Kolektivu avantgardního divadla, od té doby se datovalo jejich přátelství s Miroslavem Horníčkem. U nás v Jagellonské ulici se odebíraly Literární noviny, a co má paměť sahá, poslouchal se „štvavý“ zahraniční rozhlas. Ten návyk jsem si udržel i později, kdy jsem sám posílal příspěvky do Svobodné Evropy (ještě je mám schované). Na tehdejší SVVŠ jsem se dostal v roce 1962 a jasná pak byla i má další volba: studium historie a anglistiky od roku 1965 na FFUK v Praze.

Jsi držitelem netypického příjmení Kumpera. A nechybí ti vehemence a temperament, které bych čekal víc u Romána než u Čecha. Tipuji-li španělské předky, mýlím se?

Také jsem si s touto romantickou představou pohrával, ale když jsem se pustil na stará kolena do genealogie, zjistil jsem, že jsem obyčejný český Honza, s předky doloženými v Rožmitále pod Třemšínem od 17. století. Můj prapraděček Kumpera se přiženil do staré plzeňské rodiny Gebauerů. Jeho syn, můj pradědeček Karel Kumpera, spojil zase svůj osud s plzeňskou kamenickou rodinou Cingrošů. Druhý pradědeček Vojtěch Drobník, mladý bednář z  pivovaru, se pro změnu vystěhoval do Ameriky, ale tam už roku 1908 zemřel, a tak se jeho rodina nestačila do USA přestěhovat a má babička Mary zůstala v Plzni na Roudné.

Je nějaký historik, který tě v životě nějak zásadně ovlivnil, že bys ho označil za svůj vzor?

Určitě profesor Josef Polišenský (+2000), který mne nasměroval ke Komenskému, a jeho žák Miroslav Hroch, pozdější profesor (nedávno devadesátiletý), odborník na raný novověk a genezi moderních národů.  Pod jejich  vedením jsem napsal diplomovou práci Komenský a anglická revoluce,  uznanou mi i jako práce rigorózní k získání doktorátu filozofie.

Původně jsi působil jako historik v Praze, v ČSAV, odkud jsi musel z politických důvodů odejít. Co bylo přesně důvodem?

Dosavadní Historický ústav se přejmenoval na ÚČSD ČSAV (Ústav československých  a světových  dějin). To samo by nevadilo,  ale začala už „plíživá normalizace“. Budiž dovoleno starci trochu té ješitnosti, fakultu jsem absolvoval s průměrem 1,0. Snad i proto si mne na podzim 1970 vybral nový ředitel ústavu Oldřich Říha jako interního vědeckého aspiranta s úkolem napsat kandidátskou práci Anglická zemědělská revoluce raného novověku, téma sice hospodářsko-technologické, ale nepolitické.

Akademika Říhu jsem ale zklamal (když jsem na rozdíl od dalších aspirantů) odmítl nabízený vstup do KSČ. Naivně jsem se domníval, že když bude pilně bádat a psát, že tento hendikep překonám. Pamatuji si na tátův výrok: „Se stranickou legitimací se uživí každý blbec.“ Když navíc nemocný akademik záhy zemřel, situace se pro mne s novým, ještě horším vedením zkomplikovala natolik, že už napsaná a svázaná práce nebyla připuštěna k obhajobě kvůli mé „malé politické angažovanosti“.

Vojenská služba na Moravě, daleko od manželky Ivy, psycholožky, a malé dcerky, byla vlastně paradoxně vysvobozením. Byť už starý absolvent s třicítkou na krku, jsem dokázal přežít v pohodě, i díky sportování, zálibě ve střelbě a kulturním aktivitám ve spojení s dalšími spolubojovníky „za mír“ (což armáda tehdy podporovala).

Z Prahy ses dostal do regionu, do centra západních Čech, do Plzně, kde jsi léta vyučoval na pedagogické fakultě. Po desítky let zde máš mimořádně respektované postavení, napsal jsi řadu knih také o dějinách západních Čech. Po roce 1989 ses do Prahy již nevrátil. Nebyl to nakonec trest tak trochu v uvozovkách?

I díky kladnému posudku (který jsem si víceméně sám napsal) jsem se rozhodl v ústavu své trápení již neprodlužovat. Věřím v Osud, Boží prozřetelnost. „Lano mi hodil“ tehdy dr. Viktor Viktora (+ 2021), později můj přítel, který se na jakési učitelské exkurzi seznámil náhodou se starší učitelskou manželskou dvojicí z Pardubic, rodiči mé manželky. Poznal jsem časem i slušné straníky, jakým byl právě i můj pozdější přítel Viktor, známý bonmotem: „Dej si na mne pozor, jsem jedním z nás“.

Takový ovšem nebyl nechvalně známý normalizační děkan Vladimír Brichta, který mne osobně přijímal.  Tušil jsem, že v má kapse i neblahý posudek od vědeckého tajemníka Vladimíra Nového z „Historičáku“, neúspěšného matematika, zvaného Goebbels. Neměl jsem co ztratit, jen získat. Věděl jsem, že i má hotová a zatím neobhájená kandidátská práce by mohla do kolonky nových „CSc.“ přinést fakultě kladné body. Děkanovi jsem se zmínil i o mém předchozím  odmítnutí vstoupit do  KSČ, na což Brichta překvapivě prohlásil, že moji bývalé šéfové  „tím prokazovali medvědí službu straně… a že není správné do členství nutit!“ A tak jsem byl na jaře 1976 na katedru historie přijat. Pravdou ovšem je, že jsem se jim hodil (ve stejné době odešli dva učitelé katedry do penze, včetně profesora Václava Čepeláka – a na věčnost odešel docent Šlajs).

Časem jsem se sblížil se vzdělaným profesorem Jindřichem Vackem, bývalým koncentráčníkem. S výjimkou Jany Janusové, která dobře přednášela pravěk a starší české dějiny, ostatní kolegové byli pochopitelně v KSČ. Také pozdější profesoři Jílek a Macek byli vzdělaní a dobří  pedagogové, rozhodně ne bůhvíjak přesvědčení komunisté, spíše lidé ustrašení. I oni se však báli Brichty a politruka  fakulty a bývalého aparátníka docenta Tomse (spíše hloupého než zlého).

Brichtovi (obklopenému podlézavými kariéristy a vlezdoprdelisty)  přičítám k dobru, že mně v odborném růstu nebránil. Od počátku jsem navíc přednášel ideologicky nezávadné starší světové dějiny a profesor Vacek mně v tom nechával volnou ruku. V roce 1978 jsem „za pět minut dvanáct“  obhájil svou kandidátskou práci na FFUK, lhůta na obhajobu byla totiž  pět let od dokončení. V roce 1985 mně byla povolena docentská habilitace v Praze a následná promoce v Karolinu. Tam jsem se pak podíval ještě dvakrát – roku 2023 na novou habilitaci s úspěšnou  monografií Jan Amos Komenský. Poutník na rozhraní věků a při jmenování profesorem obecných dějin (dekrety mám podepsané od Havla a Zemana).

Kolik let či dekád jsi vlastně strávil na fakultě? A když nechám stranou další historické pracovníky, které jsi připravil do praxe, máš odhad, kolik jsi zhruba vychoval jenom budoucích učitelů? Jsou to stovky? Nebo možná i více?

Pět dekád. Letos dovrším osmdesátý ročník své životní pouti a zároveň padesátý akademický rok. Po odchodu milované manželky a celoživotní družky Ivy před dvěma lety přednáším již jen na poloviční úvazek a po dohodě na katedře bych rád skončil v září 2027 (to už budu mít od svého příchodu na fakultu na jaře 1976 za sebou 103 semestrů!). A kolik studentů jsem zažil, respektive oni mne? Můj odhad je asi dva tisíce posluchačů ve všech formách studia, denního, dálkového či doplňujícího. Snad většina z nich na mne vzpomíná v dobrém. Díky Bohu jsem našel své místo a poslání na tomto světě. Doslovně v duchu Komenského devizy Traditio lampadis čili Předávání pochodně vzdělanosti.

Když bys srovnal dřívější poměry ve výuce a dnes, jaký by byl rozdíl?

Především můj pohled na svět je konzervativní a jistě subjektivní. Patent na rozum si nedělám a i mé názory se vyvíjely směrem k většímu porozumění a toleranci. Paradoxně prohlašuji, že v 70.– 80. letech 20. století jsem zažil nejlepší studenty. Mnozí se na vysokou školu přece jen prodrali díky prospěchu a navzdory kádrovým hendikepům, třeba i na odvolání, případně na dálkové studium po počáteční praxi někde v pohraničí.  Ti si pak své šance  mimořádně vážili.

Samozřejmě naštěstí po revoluci, po „sametu“, politická protekce zmizela (zčásti?), ale přibyly nové svůdné okolnosti – možnost cestovat i přivydělávat si peníze na brigádách, uvolnila se docházka a náročnost studia byla některými posluchači brána jako přítěž, někteří si troufali studovat najednou „zkráceně“ dvě fakulty.

Po „divokých devadesátkách“ se aspoň na plzeňské pedagogické fakultě (nemluvím záměrně o fakultě právnické) situace zlepšila. Určitě i ohledně výuky dějepisu – je tu pokrok v didaktických aplikacích, nové učebnice, důraz na kontrolované samostudium, tvůrčí seminární práce a pokrok IT technologie s využitím obrazových komentovaných prezentací (nejen ze strany přednášejících, ale hlavně samotnými studenty). Nic není dokonalé a nikdy nebude, ale důležité je přemýšlet o dějinách v kontextu světové, evropské i české historie. Tak to vidím já. Závěrem uvádím výstižný citát z pamětí profesora Polišenského: „Znalost historie dělá člověka moudřejším, ale ne šťastnějším“.

Ještě se na okamžik vrátím k tomu, co jsme otevřeli v úvodu rozhovoru. Spolupráce se Svobodnou Evropou. Kdy vlastně probíhal? Ještě před listopadem 1989, kdy to bylo trestné?

Ano. První dopis na RFE jsem zaslal v roce 1974 (pod značkou ŽALMAN). Spolupráce skončila počátkem 90. let - mé kontakty: Rozina Jadrná-Pokorná, Lída Rakušanová, spolužačka z FFUK, dr. Kratochvil, mé texty četl Martin Štěpánek, naštěstí ne Pavel Minařík (úsměv). Také jsem spolupracoval s BBC (redaktor Buršík, sešel jsem se s ním osobně v Londýně roku 1987), o tom neměla StB ani páru, ačkoliv mne vyšetřovali ještě 1989 kvůli mému pobytu a kontaktům v Polsku (1988). Od roku 1987 jsem docházel na pozvání na akce Britské ambasády v Praze (kulturní  atašé Mr. Potts). O tom se StB dozvěděla (museli tam mít svého informátora mezi českými zaměstnanci). Pro zajímavost – o zájmu StB o mou osobu (návštěva dvou pánů u děkana) jsem se dozvěděl od profesora Vacka a sekretářky děkana (opět spolužačky). Naštěstí už začínalo gorbačovské uvolnění…

Jsi evangelík, člen Českobratrské církve evangelické. Neodpustím si otázku na tělo. Mezi řadou historiků je po roce 1989 v kurzu baroko. Má to svoji logiku. Nešlo jen o jakési období temna. I historici v minulosti leccos opomíjeli. Kdysi hodně zaznívalo v éteru utrpení evangelíků. Do jisté míry období rekatolizace představovalo určitou dobovou totalitu. Ale nejsme dnes v opačném extrému? Není historie evangelíků v současnosti poněkud umenšená, či málo zmiňovaná ve srovnání s jinými aspekty barokní doby?

Tvůj obsažný dotaz je skutečně tak zvaně na tělo. V zásadě souhlasím. I já s vlasteneckou hrdostí obdivuji barokní výtvarné umění, které dotvořilo půvabnou estetickou podobu české a moravské kulturní krajiny, bez ohledu na okolnost, že mnozí její protagonisté nebyli Čechy a česky neuměli.

Ovšem na druhé straně: Pobělohorský vývoj ukončil násilně éru nikde jinde v Evropě nevídané náboženské svobody. V podstatě byl v českých zemních nastolen totalitní politický a náboženský režim. Vynucená a dobrovolná emigrace „pustila českému národu žilou“ mnohem více a trvaleji (asi 20 procent obyvatel, a to často těch lepších, vzdělanějších a podnikavějších) než všechny pozdější emigrační vlny 19. a 20. století. Čeština ztratila své vedoucí postavení a (kromě zapadlého venkova) téměř zanikla. Při vší úctě k náboženským básním nevznikla žádné opravdu hodnotná česká literární díla. Nakonec i Balbín, jezuitský vlastenec, svého druhu katolický disident, psal jen  latinsky, navíc jeho dílo bylo cenzurováno. Dnešní adorace baroka je sice z uměleckého hlediska oprávněná, ale jednostranná. Zesměšňovaný Jiráskův termín „doba temna“  vystihuje  totiž i odvracenou tvář barokní doby, včetně utužování poddanství a inkvizice (výstižné jsou v tomto směru třeba skvělé filmy, Vláčilova Ďáblova past a Vávrovo Kladivo na čarodějnice).  

Být v něčem úspěšný znamená také občas sklidit pomyslné kyselé ovoce nepřejícníků. Oba jsme zažili různé zlomyslnosti od kolegů, o nichž by člověk někdy mohl psát samostatná pojednání. Líčil jsi mně mimo jiné zkušenost s kolegou, který tě pod zcela vymyšleným jménem léta stíhal nepříznivými recenzemi. Nemusíme ho nutně jmenovat, ale nechceš se s onou svéráznou zkušeností blíže svěřit také čtenářům?

Tady se nehodlám rozepisovat. Naučil jsem  se odpouštět a hlubiny lidské duše, i té inteligentní a zákeřné,  obsahují vždy semínka závisti, mindráků, vlastních  nezdarů a nedostatečnosti. Je mi takových lidí líto, protože nevidí i všední krásu světa kolem sebe.

Jak nazíráš některé současné vědecké trendy a postmoderní historiografii vůbec? Nejde o analýzu pro vědce, spíše stručný názor pro obecného čtenáře. Jen nadhodím, že dnes je zvykem pasovat předem na historická díla různé metodologické koncepty. Čistě faktograficky, byť poctivě zpracovat téma už je málem... Na druhé straně, v úvodu knihy často zazní zajímavé konceptualizace, ale pak čtu stejně v knize zase jen faktografické podání. Jak říká naše nejmenovaná kolegyně: „To je prostě povinná dobová frazeologie jako kdysi marxismus. To v tom úvodníku zkrátka mít musíme, pane kolego.“ Nebo jsou to slova nemístná? Co ty na to?

Už dříve jsem odpověděl. Jsem konzervativní tradicionalista. Zažil jsem na vlastní kůži neblahou ideologii marxismu. Sám bych se v minulosti jako dnes charakterizoval coby kritický novopozitivista. Bez znalosti faktů a příčinných souvislostí se mění „historiografie“ v exhibici nepodložených úvah, na rovinu řečeno „v politologické  a  publicistické žvanění“. To jsem zažil již v 90. létech za svých studijních pobytů ve Velké Británii a USA.

Co se hodně debatuje ve společnosti, to je otázka humanitních oborů. Historii lze dnes vystudovat na mnoha krajských školách, a místy i na soukromé univerzitě. Když jsem kdysi nastupoval na FF UK, ještě existovaly kvóty, kolik lidí přijmout, aby se pak dotyční mohli reálně uplatnit v praxi. Z 1200 uchazečů nás do jednoho typu studia vybrali jenom 20. Dnes je možností mnoho, ale pouze zlomek absolventů může pracovat v oboru, a ještě za malé peníze. Přitom ale máme nedostatek techniků, lékařů či psychologů. Je to správný trend?

Zde krátce. Byť sám představitel múzy Kleio, tedy výsostně  humanitního oboru, stavím se k tomuto boomu rezervovaně. Kvantita není kvalita. Často na těchto fakultách (jen co jich je v samotné matičce Praze, státních i soukromých) chybějí fundovaní odborníci… Mladí a rodiče budou hrdí ba nějaké ty  Bc., ba i Mgr. v rodině, ale co pak? Někdy se mi to jeví jako „výroba nezaměstnaných a nezaměstnavatelných“ či „odložená nezaměstnanost“. Jako syn stavitele a sám chalupář vím, jaký problém je dnes sehnat řemeslníky!

Hodně se diskutuje plánovaný květnový sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně. Jak ho vnímáš jako historik? Je to správné? Má prý symbolizovat i určité smíření mezi Čechy a Němci. Nebo je to předčasné? A máme se Němcům omlouvat za odsun?

Jsem tolerantní příznivec smíření. Také jsem přednášel na mnohých německých  a rakouských univerzitách a delší dobu jsem pobyl v německojazyčném Švýcarsku. A to zejména v evangelických kruzích a v komeniologickém prostředí.

Musím vidět, že český národ se emancipoval navzdory „hodnému Rakousku“ a přes trvalou nepřízeň a naschvály německé menšiny v českých zemích a Němců. Mé hodnocení nemění nic na tom, že německé kultuře vděčíme za mnohé. Jako historik ale vidím příčiny a následky. Bez fáze A není fáze B. Vznik Československa je tak oprávněný výsledek první světové války, kterou rozpoutalo Německo a Rakousko–Uhersko. A vývoj 1945 je zase výsledkem druhé světové války, kterou opět rozpoutalo Německo. Výsledky byly jistě bolestné pro německé obyvatelstvo, ale nikde jinde v germanofonní Evropě nebyla hysterická adorace Hitlera taková jako u sudetských Němců, těšících se přitom  z občanských i národnostních práv první republiky, kteří se pak později, již za války, radovali z vyhlazení Lidic a z „potrestání“ atentátníků na Heydricha.

Z toho hlediska považuji zmíněný sudetoněmecký sjezd  v Brně za projev české hlouposti a současného „korektního“ sebemrskačství části protivlastenecké české inteligence a povýšené „umělecké fronty“. Nedovedu si ani vzdáleně představit, že by něco podobného  mohlo proběhnout v Polsku, odkud byla německá trojnásobně větší menšina nikoliv odsunuta, ale vyhnána neskonale drsnějším způsobem…

Ty ses odhodlaně pustil do cestování po různých koutech světa, spíše ve starším věku, jak sám říkáš. Na které země vzpomínáš nejraději?

Odpověď by byla dlouhá a únavná, zavánějící stařeckou ješitností. Více jsem začal cestovat studijně i za poznáním již v 80. letech (NDR, Maďarsko, Polsko). Když 1990 „čas oponou trhnul“ a já po krátkém tápání rezignoval na akademickou (jako prorektor jsem spoluzakládal ZČU) i politickou kariéru (místopředseda městské organizace ODS) a odmítl postupně tři zajímavé nabídky z Prahy (na katedru obecných dějin FFUK, na ministerstvo zahraničí, kde jsem úspěšně zvládl konkurs, a nabídku na místo ředitele Národního pedagogického ústavu J. A. Komenského) jsem se nakonec po  zralé úvaze rozhodl zůstat v Plzni.

Mými prioritami se stala rodina (manželka překonala tehdy úspěšně rakovinu), další přednášení na univerzitě a dokončení mé velké monografie o Komenském. Začal jsem též  cestovat po Evropě i do zámoří, případně i se ženou, dětmi a v rámci exkurzí se studenty a kolegy (opakovaně zejména do Řecka a Říma, Izraele). Komenského jsem propagoval na svých přednáškách jak v Moskvě, tak v Kyjevě. Dlouhodobě jsem přednášel a studoval ve Velké Británii,  Švýcarsku, USA a dokonce v Egyptě (vždy za mnou aspoň načas přicestovala manželka). V roce 1998 jsem byl jmenován vedoucím Katedry historie (až do 2014). Přitom jsem se snažil o vytvoření soudržného a perspektivního  týmu.

Nejzásadnější dojmy? USA – kontrast bohatství a bídy. Půvab anglického a skotského venkova. Nádhera kanadské divočiny. Příroda Skandinávie. Švýcarské vlaky. Zašlá sláva Španělska a Portugalska. Antické skvosty nejen v Řecku, ale také v Turecku, Jordánsku a Tunisku. Faraonský Egypt. Čínská velká zeď. Tádž Mahal. Arménské kláštery….

Jaké další koníčky tě v životě provázely vedle dějin a cestování?

Od mládí jsem sportoval – až do letoška jsem holdoval sjezdovému lyžování, také jsem vždy miloval poznávací pěší, vysokohorskou i vodáckou  turistiku. Od 70. let jsme s naší Slávií VŠ spluli snad všechny  slovenské řeky od Oravy po Váh, Dunajec, Hornád a Hron, i s rodinnými příslušníky.  Kánoi a kajak mám stále na chalupě ve Šťáhlavech pod Kozlem na říčce Úslavě. K mým speciálním zájmům patří od raného mládí numismatika, zvláště antická.

Máš mezi potomky a prapotomky někoho, kdo by se mohl stát historikem?

Nemám. Mám přitom čtyři vnoučata. Ale doufám, že si najdou profesi, která je bude bavit.

Jaké jsou tvé osobní či literární plány do budoucna?

V podstatě i vhledem k věku nijak veliké. Podařilo se mi naplnit číši až po okraj.

Mým plodným obdobím se stala první dekáda 21. století. Částečně na poptávku jsem napsal nečekané  úspěšné knížky s vodní tématikou: Řeky a říčky Plzeňského kraje (dokonce druhé vydání), Řeky a říčky Karlovarského  kraje a poté Rybníky Plzeňska. Díky grantové agentuře ČR se mi podařilo vydat Dějiny západních Čech (do 19. století) a Osobnosti západních Čech (do 18. století) i vlastivědnou encyklopedii Západní Čechy od A do Z. Odbornou pozornost jsem věnoval i dalšímu svému oblíbenci, vlastenci  a katolickému disidentovi Františku Josefu Smetanovi, který coby profesor plzeňského gymnázia psal přírodovědné české učebnice (Hvězdosloví, Silozpyt) a hlavně je též autorem první česky napsané učebnice o světových dějinách! 

Za sebou mám čtyři  skripta k obecným  dějinám a stovky článků, studií a příspěvků v češtině, angličtině i  němčině. Ve druhé dekádě 21. století přišel nový impulz. Neodolal jsem nabídce dvou podnikatelů, nadšených milovníků Komenského, a připravil k vydání antologii z děl Učitele  národů a také soubor jeho nejznámějších citátů. Pak už jsem hodlal s tvůrčím psaním skončit.

Ale to jsem se mýlil. Muzeum Jana Amose Komenského v Uherském Brodě se na mne totiž nečekaně obrátilo v roce 2022 s tím, abych přepracoval a vydal znovu monografii z roku 1992 (překvapivě žádná podobná objemná kniha od té doby nevyšla). Byla to úmorná práce, navíc jsem se již musel starat o nemocnou manželku, která se již slavnostního vydání na jaře 2024 nedožila. Nová podrobnější i obrazově  doplněná kniha o životě a díle Učitele národů se staronovým  názvem  Jan Amos Komenský. Poutník na rozhraní věků (dnes už k dostání jen v uherskobrodském muzeu) měla být tedy definitivní tečkou.

A přišlo další překvapení. Spolek Inovace republiky mne požádal, abych připravil k novému vydání sice menší, ale myšlenkově aktuální Komenského spisy. Nejprve v roce 2024 jsme na státní svátek 28. října představili v Praze Štěstí národa a loni 2025 opět v Umělecké zahradě v Nuslích knihu Anděl míru. A letos nad podzim 2026 bychom tuto řadu rádi završili do podoby triády slavným Komenského odkazem českému národu čili vydáním spisu Kšaft umírající  matky Jednoty bratrské.

Závěrem jen mohu poděkovat Pánu Bohu, že mně pomohl zatím prožít bohatý a plodný život a radovat se z jeho darů.

Radovan Lovčí

https://www.krajskelisty.cz/plzensky-kraj/okres-plzen-mesto/35123-landsmansaft-v-brne-projev-ceske-hlouposti-a-soucasneho-korektniho-sebemrskacstvi-rika-historik-kumpera.htm

V rámci letošní Noci kostelů v moderním ostravském kostele sv. Ducha, farním chrámu Římskokatolické farnosti Ostrava-Zábřeh, proběhlo v pátek 29. června 2026 mezi 18:15–18:45 představení a slavnostní požehnání nové monografie dr. Martina Slepičky z naší katedry historie s názvem Francouzští světci v českém středověku: kult galořímských, franských a francouzských světců ve středověkých Čechách a na Moravě v kontextu česko-francouzských vztahů. Po představení knihy a jejích hlavných nosných myšlenek z úst autora byla kniha slavnostně požehnána zábřežským farářem P. ThLic. Václavem Rylkem. Připomínáme, že posledních 18 ks knihy (https://e-shop.zcu.cz/publikace/odborne-publikace), jež poměrně rychle mizí z pultů knihkupectví, je k dostání v e-shopu Vydavatelství ZČU za cenu 799 Kč.

Ve dnech 25.–29. května 2026 se studenti a studentky 2. ročníku naší katedry historie, doprovázeni vyučujícími doc. Janem Kiliánem a dr. Martinem Slepičkou, vypravili v rámci předmětu „Historická exkurze s didaktickou aplikací“ na jihozápadní Moravu do starobylého regionu Znojemska. Celou pětidenní výživnou exkurzí se neslo slunečné počasí, zdatné sportovní výkony a především množství románských, gotických, renesančních a barokních skvostů. Hned první den v pondělí 25. května celá skupina po srazu v Plzni začala historickou exkurzi prohlídkou románského hradu Landštejn na česko-moravsko-rakouském pomezí, kde zhlédla majestátní donjon, odkud byl výhled na širé okolí České Kanady. Následně se výprava přesunula přes historickou hranici Moravy na lokalitu zaniklé vrcholně středověké kolonizační vesnice Pfaffenschlag, která je i díky svému vypálení husity a následnému pozapomnění jednou z nejlépe archeologicky zdokumentovaných zaniklých vesnic ve střední Evropě. Poté skupina zamířila do renesančního skvostu Slavonic, kde zhlédla překrásné měšťanské domy, a následně díky vstřícnosti Josefa Koláře, majitele Rhea Holding, navštívila i soukromý zámek Písečné, který byl nákladně renovován s užitím moderních prvků interiéru. Poté se účastnici exkurze přesunuli již na ubytování Astra Lančov u Vranovské přehrady, kde je čekala nejen polopenze, ale i připravené chatky či pokoje v mobilních domech. Volný čas byl vyplněn nejen koupáním v nedaleké přehradě a sportovními hrami, ať již v aktivní či pasivní (MS v hokeji) podobě.

Další den byl zcela věnován západnímu Znojemsku. Díky absenci veškerých jen trochu blízkých hraničních přechodů nad 3,5 tuny do Dolních Rakous totiž nebylo možno navštívit premonstrátský klášter v Gerasu. A tak bylo možno navštívit poutavé zříceniny Frejštejn či Hlásku s výhledem na hrad Cornštejn a část Vranovské přehrady. Další částí programu byl rozsáhlý renesanční zámek v Uherčicích a hrad Bítov s novogotickými interiéry i pozůstatky středověkého opevnění, jenž byl zmiňován již po polovině 11. století v Kosmově Kronice Čechů. Středa 27. května byla věnována Podyjí i přilehlému Rakousku. Účastníci exkurze navštívili majestátní zámek ve Vranově nad Dyjí, jemuž vévodí vrcholně barokní Sál předků rodu Althannů Johanna Bernharda Fischera z Erlachu. Následně i přes slunečné a horké počasí vyrazili studenti a studentky do nitra národního parku Podyjí, kde kolem užovek stromových a spatřených smaragdovo-modrých ještěrek navštívili Nový Hrádek založená po polovině 14. století moravským markrabětem Janem Jindřichem. I když kvůli nepřístupnosti komunikací a četným objížďkám nebylo možno navštívit vodní mlýn ve Slupi, výprava si vše vynahradila v poměrně zdevastovaném, avšak monumentálním, renesančním zámku v Jaroslavicích. Následně studenti a studentky zamířili i do Rakouska, kde zhlédli malebné městečko Retz s radnicí a starobylým dominikánským klášterem z přelomu 13. a 14. století; celý den byl ukončen komentovanou degustací čtyř vzorků skvělých domácích bílých vín z produkce vinařství „sklepního labyrintu“ v Šatově.

Čtvrteční den 28. května 2026 již patřil zcela královskému městu Znojmu, které díky své minulosti coby sídla znojemského údělného knížectví patří mezi historické skvosty jižní Moravy. Prohlídka Znojma byla zahájena zhlédnutím unikátních románských maleb v rotundě sv. Kateřiny a prostoru bývalého přemyslovského hradu, aby pokračovala procházkou městem přes děkanský chrám sv. Mikuláše a hlavní náměstí. Delší čas rozchodu studenti a studentky využili ke zhlédnutí dalších pamětihodností i k dobrému obědu. Odpoledne patřilo prohlídce znojemského kláštera premonstrátů v Louce, založeného českým ambiciózním knížetem Konrádem II. Otou již roku 1190, a areálu znojemského hradiště sv. Hippolyta, proslaveného velkomoravskou minulostí. Poslední páteční den exkurze se nesl ve znamení odjezdu přes nitro Vysočiny, kde bylo možno krátce navštívit premonstrátský klášter v Nové Říši a projít si renesanční památku UNESCO Telč, včetně soukromé pohřební kaple Zachariáše z Hradce. Následně výprava šťastně dorazila zpět do svých domovů…

V pondělí 18. května 2025 absolvovali navazující magisterští studenti a studentky občanské výchovy inspirativní exkurzi do plzeňského dominikánského kostela Panny Marie Růžencové pod vedením PhDr. Mgr. Michala Svobody, Ph.D. Netradiční prohlídku vedl samotný převor plzeňského dominikánského kláštera P. ThLic. Ludvík Grundman, OP, který pro studenty a studentky připravil originální didaktickou hru. Účastníci se aktivně vžili do rolí historických postav či popisu sakrálních prvků interiéru, čímž si zážitkovou formou osvojili znalosti o místních artefaktech. Skrze ztvárnění světců, jako byli svatí Dominik, Terezie z Avily, Terezie z Lisieux či Bernadetta Soubirous, získali studenti a studentky hlubší vhled do duchovního i uměleckého odkazu tohoto nevšedního místa, v němž je cítit dominikánská spiritualita i duch nevšední moderní architektury počátku 20. století. Tato kreativní metoda výuky názorně ukázala, jak lze efektivně propojovat odborný výklad s interaktivní pedagogikou přímo v terénu. Exkurze byla dílčím výstupem projektu INSPIRE 2; exkurzi hospitovala zástupkyně vedoucí katedry dr. Marie Fritzová. Všem zúčastněným moc děkujeme.

Informujeme všechny studenty, studentky a veřejnost o letních termínech SZZ a obhajob VŠKP v akademickém roce 2025/2026:

Letní termíny SZZ:

• Historie se zaměřením na vzdělávání (Bc.): 1.–5. 6. a 8.–9. 6. 2026
• Občanská výchova se zaměřením na vzdělávání (Bc.): 1.–4. 6. 2026
• Učitelství pro základní školy, specializace Učitelství dějepisu pro základní školy (Mgr.): 9. 6. a 11. 6. 2026
• Učitelství pro základní školy, specializace Občanské výchovy pro základní školy (Mgr.): 4. 6. a 8.–9. 6. 2026
• Učitelství dějepisu pro střední školy (Mgr.): 11. 6. 2026
• Státní závěrečné zkoušky probíhají v budově Fakulty pedagogické ZČU v Plzni (Veleslavínova 42, Plzeň) v místnostech VC-208 a VC-211
• Více informací: Eva Mrázová: emrazova@fpe.zcu.cz, +420 377 636 601

 Letní termíny obhajob:

• Historie se zaměřením na vzdělávání (Bc.): 17.–18. 6. 2026
• Občanská výchova se zaměřením na vzdělávání (Bc.): 17. 6. 2026
• Učitelství pro základní školy, specializace Učitelství dějepisu pro základní školy (Mgr.): 18. 6. 2026
• Učitelství pro základní školy, specializace Občanské výchovy pro základní školy (Mgr.): 17. 6. 2026
• Učitelství dějepisu pro střední školy (Mgr.): 18. 6. 2026
• Obhajoby vysokoškolských kvalifikačních prací probíhají v budově Fakulty pedagogické ZČU v Plzni (Veleslavínova 42, Plzeň), místnosti VC-208 a VC-211
• Více informací: Eva Mrázová: emrazova@fpe.zcu.cz, +420 377 636 601

Profesní životopis: Doc. PhDr. Karel Řeháček, Ph.D., se narodil 7. října 1972 v Domažlicích. Po maturitě na tamním Gymnáziu J. Š. Baara vystudoval v letech 1990–1995 učitelství českého jazyka a dějepisu pro základní a střední školy na Fakultě pedagogické Západočeské univerzity v Plzni. Po civilní službě v archivu vyučoval v letech 1997–2004 na základních či středních školách v Plzni. Poté nastoupil odbornou dráhu ve Státním oblastním archivu v Plzni, kde od roku 2021 zastává funkci ředitele. Zároveň od roku 2015 působí na Katedře historie Fakulty pedagogické ZČU v Plzni, kde vyučuje pomocné vědy historické či úvod do studia dějepisu. V roce 2019 absolvoval doktorské studium na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové. Po úspěšném habilitačním řízení před vědeckou radou Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě byl 1. května 2026 jmenován rektorem Slezské univerzity v Opavě docentem v oboru Historie se zaměřením na české a československé dějiny. Ve své badatelské práci se zabývá tematikou česko-německého soužití v západních Čechách v období 19. a 20. století či regionálními dějinami a osobnostmi města Plzně.

V tomto rozhovoru, který vzniká krátce po Tvém úspěšném jmenování docentem na Slezské univerzitě v Opavě, k němuž zvlášť gratuluji, se dotkneme nejen habilitačního řízení, ale i výuky, vědy či dlouholeté archivářské praxe. Nejprve se však pozastavme nad opavským úspěšným habilitačním řízením před vědeckou radou, po němž jsi byl jmenován docentem. Mohl bys čtenářům přiblížit, jak dlouho ses na tento další významný profesní krok připravoval a jaké náležitosti jsi v rámci něj musel podstoupit?

Především díky za gratulaci, Martine. Habilitační řízení není klasickým studiem, ale dlouhodobým a poměrně složitým procesem, v němž úročíš mnoho let vědecké a pedagogické práce. Splnění požadavků daných zákonem a vnitřními předpisy konkrétní univerzity je vlastně vyústěním celoživotních profesních aktivit, přičemž sepsání habilitační práce a proslovení habilitační přednášky je „jen“ posledním krůčkem, takovou třešničkou na dortu. Takže k habilitaci se připravuješ celý dosavadní profesní život, habilitační práce je otázkou několika let, samotné řízení, od podání návrhu po převzetí jmenovacího dekretu, v mém případě trvalo zhruba rok a půl a finální jednání před vědeckou radou bylo hotové za necelé dvě hodiny. Ovšem bylo to napínavé až do úplného konce. Specifikem habilitačního procesu je totiž mj. i to, že v kterékoliv jeho fázi můžeš nedobrovolně skončit, když nezískáš dostatek pozitivních hlasů oponentů, členů habilitační komise a členů vědecké rady. V tom je celé řízení tak trochu zrádné a nevyzpytatelné, nenabízí žádnou druhou šanci či opravný termín.

Je dobře známo, že se dlouhodobě zabýváš problematikou česko-německého soužití na západě Čech během dějin 19. a 20. století. Jako výzkumnou habilitační práci jsi předložil rukopis „Proměny vztahu Němců na západě Čech k Československu v letech 1918–1938“. Mohl bys čtenářům přiblížit, o čem práce pojednává, co zajímavého přináší a zda se dočkáme také jejího knižního vydání?

Ano, česko-německé soužití na západě Čech je mým celoživotním profesním zájmem, který vyplývá ze specifického národnostního složení obyvatel tohoto regionu před rokem 1945. Věnoval jsem se mu v minulosti z pohledu české menšiny a jejího postavení v národnostně smíšených oblastech, vztahy mezi Čechy a Němci a osudy obyvatel německé národnosti po roce 1945. Téma habilitační práce je vlastně pokusem o syntézu proměny postojů obyvatelstva německé národnosti západních Čech k Československu i k Čechům v meziválečném období. A klíčovým tématem je právě skutečnost, jak moc narušoval vztah západočeských Němců k Československu a k Čechům soužití v německé národní pospolitosti jako takové. Jedna z kapitol práce nese název Němci proti Němcům a dokládá proměny postojů na široké škále od ryzího negativismu přes lhostejný pragmatismus až po aktivistickou politiku. Jak známo, negativismus nakonec na sklonku třicátých let dominoval a zastánci společného státu, němečtí antifašisté či antinacisté, obvykle následně nedopadli nejlépe. Takže práce je vlastně náhledem na události let 1918–1938 ze strany Němců, nikoliv Čechů, jak tomu bylo v mých předchozích publikačních výstupech.  A určitě, práci brzy vydám tiskem, bude mít několik stovek stran, ale Tvou nedávno vydanou publikaci rozsahem asi nepředčí, Martine. 

Kromě naší plzeňské katedry historie působíš v posledních pěti letech zároveň jako ředitel Státního oblastního archivu v Plzni. Mohl bys přiblížit, co všechno jako ředitel máš na starosti a jak vypadá Tvůj běžný den v archivu?

Práce archiváře je úchvatná a já se snažím, abych ji i coby ředitel vykonával co možná nejvíce. Jako archiváři totiž máme úžasnou příležitost studovat prameny přednostně, já tomu říkám právo první noci. My jsme těmi, kteří spolurozhodují, a to významně, jaké dokumenty budou za archiválie vůbec prohlášeny, jsme tedy odpovědní za utváření národního archivního dědictví. A máme skutečně možnost jejich přednostního studia a odborného využití, když je archivně zpracováváme. To je ohromný bonus. A druhé výrazné pozitivum spočívá v tom, že pokaždé, když otevřu karton s archiváliemi, dovídám se něco nového, i po tolika letech, co v archivu působím. Také proto se do práce každý den těším. I jako ředitel, i když mám na starosti mnoho dalších věcí kolem: zaměstnance, budovy, rozpočet, spokojené i nespokojené badatele či žadatele, náročné nadřízené, společenské povinnosti. Je toho zkrátka hodně, ale naštěstí mám kolem sebe tým kolegyň a kolegů, kteří přesně vědí, co mají dělat, a kterým mohu věřit. To je druhý obrovský bonus, za který jsem nesmírně vděčný. Takže vedení 120 zaměstnanců ve dvou krajích, péči o 58 kilometrů archiválií a mnoho archivních budov v různém technickém stavu tak nějak zvládám, dokonce mohu i odborně růst a pedagogicky působit, jde to. A běžný pracovní den? Spočívá v koordinaci práce zaměstnanců, v řešení drobnějších i závažnějších problémů různého charakteru a hlavně v neustálém podepisování kvant dokumentů, nejčastěji v digitální podobě, takže v nekonečném „klikání“ myší. Snažím se však nebýt pouze „vítač“ nebo „otevírač“, ale aktivní účastník veškerého dění v našem regionu.  

Na Katedře historie Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni působíš jako řádný vyučující od konce roku 2015, již dříve jsi však s katedrou spolupracoval externě. Jak dokážeš skloubit vrcholnou manažerskou pozici s vědou, výukou a navíc ještě úspěšnou habilitací? A co máš nejraději na práci pro plzeňskou katedru historie?

Na tohle se mne ptá kdekdo, ale odpověď je poměrně jednoduchá: plzeňské vzdálenosti. Z archivu jsem na fakultě během tří minut, učím obvykle v podvečer, Archiv města Plzně, další významný zdroj historického poznání, je za rohem a častých služebních cest do Prahy využívám i ke studiu v centrálních archivech. A mimo Prahu? Archivní komunita je soudržná, takže mnohdy díky ochotě kolegyň a kolegů „bádám“ na dálku. A navíc je opravdu stále větší množství pramenů přístupných v digitalizované podobě, takže od počítače v kanceláři nebo doma. Výuku samotnou mám rád, jsem profesí učitel, takže pobyt mezi mladými je pro mne formou relaxace a odpočinku od archiválií a úřadování. A přestože vyučuji nepříliš záživné předměty typu pomocných věd nebo úvodu, ohlasy studentů na moji výuku jsou kupodivu vcelku pozitivní. Co mne však vysloveně baví a naplňuje, jsou odborné exkurze přímo v archivu, s ukázkami archiválií i archivních aktivit na konkrétních pracovištích. A práce s prameny ve výuce historie, tedy tak zvaná archivní pedagogika. Tady si myslím, že máme ještě obrovský potenciál rozvoje, a hlavně, oslovuje to i studenty, což je mimořádnou přidanou hodnotou.

V rámci výuky učíš v průběhu zimního a letního semestru předměty Pomocné vědy historické 1 a 2 či Úvod do studia dějepisu. Jaká je náplň těchto předmětů a co se snažíš v rámci výuky studentům předat? A pomáhá při výuce i Tvá detailní znalost archivního prostředí?

No právě, o tom jsem teď mluvil. Vycházím z toho, že učím budoucí učitele dějepisu, nikoliv archiváře nebo pomocně-vědné specialisty. Pomocné vědy historické jsou i proto jen dvousemestrovým předmětem. Snažíme se o to, abychom zvládli základy desítky těch klíčových disciplín, ovšem s důrazem na pedagogickou praxi. Aby budoucí učitel dokázal identifikovat „něco“, co žák nalezne na babiččině půdě, aby ozvláštnil výuku kupř. úsměvně prapodivnými metrologickými termíny, aby uměl začlenit do výuky prameny regionální historie a rozuměl jim, aby své žáky motivoval hrou na středověké písaře s husím brkem a inkoustem nebo kreativní tvorbou pečetí. Prostě aby pomocné vědy nebyly jen suchopárnými mrtvými disciplínami, ale měly praktické využití v pedagogické práci. K tomu naše studenty vedu především, protože ani já sám nejsem absolventem archivnictví a pomocných věd historických, a přestože mne mnozí mí vystudovaní kolegové špílcují dotazy, co já asi tak mohu studenty v těchto oborech naučit. A Úvod do studia dějepisu? Pokaždé lituji toho, že se vyučuje hned na začátku studia, v prvním semestru. Protože tenhle předmět pokládám za velice důležitý, minimálně by se měl během studia ještě jednou zopakovat. V mém pojetí je o třech pilířích: kam, co a jak. Tedy kam jít za poznáním (paměťové instituce), co tam hledat (nauka o pramenech) a jak s tím pracovat (metodologie, techniky, vlastní tvorba). Je fajn, že se to studenti dozvědí hned na začátku studia, ale ještě lepší by bylo to zopakovat později v jeho průběhu. Určitě by se to neztratilo, to se totiž neoposlouchá. A určitě, jak jsem říkal, při výuce obou předmětů mi pomáhá znalost archivního prostředí nesmírně, bez propojení s archivem si ji popravdě vůbec nedovedu představit. I proto jsou ty tematicky zaměřené exkurze velmi důležité. Na druhou stranu našim studentům mnohdy prospívá i to, že je jejich učitelem archivář se znalostí pramenů a reálného dění v archivech. Dokážu jim tak třeba poradit vhodné téma studia, navést je na konkrétní prameny a jako ředitel archivu někdy mohu nenásilně působit na své archivní kolegyně a kolegy, aby jim vycházeli vstříc nad rámec svých běžných povinností. Čas od času tedy studentům radím, aby při návštěvě archivů tamní archiváře ode mne pozdravovali…a poté mnohdy zjišťuji zpětnou vazbu.

Kromě výuky patříš k „nejplodnějším“ členům katedry historie, co se týče publikačních výstupů a rozvoje historické vědy, dokážeš čtenářům představit, jakými badatelskými tématy se nejraději zabýváš? Prozradíš také, na jaké Tvé další historické práce se můžeme těšit v blízké budoucnosti a v dalších letech?

Jak už jsi, Martine, zmínil, mé odborné zaměření se vztahuje zejména na česko-německé soužití v první polovině 20. století, na postavení české menšiny v národnostně smíšených oblastech západních Čech, ale samozřejmě také na Plzeň a její vývoj v tomto období, na politické, sociální a kulturní dějiny města. Obzvláště miluji osobnosti a zajímá mne jejich vliv na společenské dění. Aktuálně se věnuji našemu dlouholetému starostovi Luďku Pikovi, neprávem zavátému prachem polozapomnění. V roce 2028 bych o něm rád vydal monografii a ve spolupráci se Západočeským muzeem v Plzni uspořádal reprezentativní výstavu, která by ho v očích plzeňské veřejnosti definitivně rehabilitovala, neměl to totiž v podivném 20. století jednoduché, během života ani po smrti. Pak mne, zatím pouze studijně, zajímá vývoj plzeňských elit a jejich vzájemné interakce, rád bych se ještě věnoval i plzeňským soudničkám, tolik populárním mezi čtenáři. A intenzivněji bych se chtěl zaměřit i na historii plzeňského vysokého školství. S vedoucí naší katedry Naděždou Morávkovou jsme se zabývali osobnostmi (doufám, že vydáme i jejich třetí díl), připravujeme publikaci o budovách využívaných naší fakultou a rád bych se na katedře více soustředil i na výzkum dalších témat spojených s plzeňskými vysokými školami. Náš archiv pečuje o stovky metrů archiválií z jejich činnosti, plzeňské vysoké školy mají více než osm desítek let trvající tradici, takže zkoumání této problematiky je legitimní a určitě by bylo prospěšné pro celou univerzitu. Kdyby se tedy na naší katedře podařilo vytvořit celouniverzitní výzkumné minicentrum tohoto typu, pak by se ve spolupráci s archivem jistě reálné výsledky brzy dostavily. Podobnou interakci mezi katedrou a archivem plánuji i v již naznačené archivní pedagogice a v jejím didaktickém využití.  

Děkuji za rozhovor.

Dne 13. května 2026 připravil dr. Martin Slepička

Včerejší exkurze, uspořádaná v úterý 5. května 2026 v rámci předmětu Výchovné a didaktické aspekty věd o člověku dr. Marie Fritzové pro studenty a studentky navazujícího magisterského studia občanské výchovy, do Meditační zahrady v Plzni proběhla úspěšně. Studující se nejprve seznámili s osudem plukovníka Luboše Hrušky a také se vznikem a odkazem tohoto krásného památného místa, které má připomínat, že zlo nikdy nemůže vyhrát nad dobrem a že odpuštění je klíčem k lepšímu životu. Společná exkurze byla zakončena společnou komentovanou prohlídkou soch akademického sochaře Romana Podrázského zobrazujících křížovou cestu a nezbytnou společnou diskusí. Všem studentům a studentkám děkuji za společný den.

Mgr. et Mgr. Marie Fritzová, Ph.D.
Katedra historie Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni

Studenti a studentky prvního ročníku navazujícího magisterského studie občanské výchovy se v květnu 2026 pod vedením dr. Marie Fritzové z naší katedry zapojí do akce "To Move for Hope", kterou pořádá organizace Mary’s Meals. Po celý květen budou dobrovolníci z naší katedry běhat a jezdit na kole pro dobrou věc: budou vybírat peníze na podporu pro chudé děti mimo Evropu, které nutně potřebují jídlo do školy. Pokud můžete, podpořte prosím dobrou věc. Více informací u Mgr. et Mgr. Marie Fritzové, Ph.D. (mmaja@fpe.zcu.cz).

V posledním dubnovém týdnu roku 2026 zavítali na naší Katedru historie Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni hned dva profesoři ze spřátelené marocké Fakulty humanitních a společenských věd Univerzity Ibn Tofail v Kenitře, prof. Mounin Lakhal a prof. Hamid El Fathi. Profesor Lakhal ve středu večer 29. dubna 2026 pronesl v rámci výuky dr. Breitfeldera přednášku The Impact of Social Media on Contemporary Moroccan Society, kde zdůraznil, že na sociálních sítích průměrný Maročan tráví 2,5 hodiny denně. Profesro El Fathi zase v rámci výuky dr. Slepičky pronesl přednášku Mediterranean World in the Middle Ages, v níž přítomné studenty a studentky seznámil s historií a formováním středomořského politického a hospodířského prostředí, stejně jako s důležitým vlivem francouzské historiografické školy Annales na výzkum Středomoří (Fernand Braudel, Henri Pirenne). Věříme, že po prohlídce centra historické Plzně i rozkvetlých sakur v univerzitním kampusu na Borech si oba hostující akademici budou odnášet na Fakultu pedagogickou ZČU v Plzni jen ty nejlepší vzpomínky.

Víte, jaké životní osudy prožíval svatý patron posledního vítěze fotbalové ligy mistrů Paris-Saint-Germain? Proč je v českých zemích tolik chrámů dávného benediktina sv. Jiljí a proč je sv. Martin jedním z nejznámějších křesťanských světců? Na jaká francouzská poutní místa mířil první známý český poutník na konce 10. století? Proč Karel IV. horlivě sbíral svaté ostatky a jak to vlastně bylo s vyhrožováním Jany z Arky českým husitům? Na tyto a řadu dalších otázek odpovídá nová kniha dr. Martina Slepičky z naší katedry historie s názvem Francouzští světci v českém středověku: kult galořímských, franských a francouzských světců ve středověkých Čechách a na Moravě v kontextu česko-francouzských vztahů, která se nyní dostává do prodeje.

Reprezentativní celobarevnou publikaci možno zakoupit až do jejího vyprodání za cenu 799 Kč on-line v e-shopu Vydavatelství Západočeské univerzity v Plzni (https://e-shop.zcu.cz/publikace/odborne-publikace/francouzsti-svetci-v-ceskem-stredoveku-detail) a v distribuční síti knihkupectví Kosmas (https://www.kosmas.cz/knihy/568447/francouzsti-svetci-v-ceskem-stredoveku/#pos=1777.77783203125), Luxor (https://www.luxor.cz/v/2183189/francouzsti-svetci-v-ceskem-stredoveku), Knihy Dobrovský (https://www.knihydobrovsky.cz/kniha/francouzsti-svetci-v-ceskem-stredoveku-803539690) aj. Zároveň je možno knihy fyzicky zakoupit v Univerzitním obchodě Západočeské univerzity v Plzni v kampusu na Borech či v celé distribuční síti knihkupectví Kosmas.

Anotace: Kniha se v širším kontextu vývoje nejstarších česko-francouzských vztahů věnuje historickému poznání úcty ke světcům spjatým s francouzským prostředím na území Čech a Moravy v období středověku. Jádro publikace tvoří tři výzkumné kapitoly. První z nich pojednává o středověkých česko-francouzských vztazích se zaměřením na diplomatické a kulturní kontakty. Nejrozsáhlejší druhou kapitolu tvoří 20 případových studií zaměřených na kult galořímských, franských a francouzských světců na území raně až pozdně středověkých Čech a Moravy. Poslední třetí kapitola interpretuje získané poznatky na poli kulturního transferu světecké úcty, stejně jako symbolické role, pod níž francouzští světci vystupovali napříč středověkou českou společností.

Citace: SLEPIČKA, Martin. Francouzští světci v českém středověku: kult galořímských, franských a francouzských světců ve středověkých Čechách a na Moravě v kontextu česko­francouzských vztahů. 1. vyd. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2026. 663 s. ISBN 978-80-261-1350-8.

V posledním dubnovém týdnu roku 2026 právě vychází díky finanční podpoře a péči Západočeské univerzity v Plzni nová objemná monografie Francouzští světci v českém středověku s podnázvem Kult galořímských, franských a francouzských světců ve středověkých Čechách a na Moravě v kontextu česko-francouzských vztahů, kterou sepsal PhDr. Martin Slepička, Ph.D., z naší katedry historie. Nad vydáním 663 stránkové reprezentativní publikace, schválené Vědeckou redakcí Západočeské univerzity v Plzni, převzal záštitu ostravsko-opavský biskup Mons. Mgr. Martin David, jenž ke knize sepsal přiléhavé úvodní slovo. Monografie vychází z autorovy aktualizované a upravené dizertační práce, obhájené v lednu 2023 na Katedře historie Filozofické fakulty Ostravské univerzity, a sedmi přípravných studií publikovaných v odborných časopisech.

Kniha se za využití obvyklých metod historické práce a interpretace širokého spektra středověkých pramenů zabývá úctou ke světcům spjatých s francouzským prostředím na území středověkých Čech a Moravy, která byla zpracována v širším kontextu vývoje česko-francouzských vztahů od konce 10. století až do počátku 16. století. Výzkumnou část publikace tvoří tři kapitoly. První z nich pojednává o dlouhém vývoji česko-francouzských vztahů v období středověku se zaměřením na diplomatické a kulturní kontakty. Rozsáhlejší druhá kapitola, tvořená především 20 případovými studiemi, se zaměřuje na výzkum úcty ke galořímským, franským a francouzským světcům (svatí Bernard z Clairvaux, Jiljí, Linhart, Ludvík z Toulouse, Maurus, Robert z Molesme, Brikcius, Denis, Eligius, German, Hilarius z Poitiers, Leodegar, Libor, Martin, Medard, Remigius, Jenovéfa, Ludvík IX., Radegunda, Zikmund), tedy svatým adoptovaným středověkým francouzským prostředím na území raně až pozdně středověkých Čech a Moravy. Řešeny jsou především elementární otázky: kdy, v jaké míře, proč a jestli vůbec byl jejich kult v českém prostředí přítomen. Třetí kapitola nakonec interpretuje získané poznatky na poli výzkumu týkajícího se kulturního transferu světecké úcty ze západoevropské Francie do středoevropských českých zemí stejně jako symbolické role, pod níž často francouzští světci vystupovali napříč středověkou českou společností.

Celobarevná publikace je doprovázena 154 přiléhavými fotografiemi, specializovanými mapami kultu jednotlivých světců a grafy. Na tomto místě je nutno rovněž vyjádřit několikeré poděkování, a to zvláště Mgr. Jakubovi Pokornému z Vydavatelství Západočeské univerzity v Plzni za jeho práci při grafické přípravě a vydání díla, recenzentům doc. Janu Stejskalovi a dr. Rastislavu Kožiakovi, jazykovému korektorovi, překladatelům do francouzštiny, angličtiny, němčiny a italštiny, ostravsko-opavskému biskupovi Mons. Martinu Davidovi, vícero odborným institucím a jejich pracovníkům za pomoc s přípravou knihy a všem dalším, kteří se podíleli na vydání této obsáhlé kolektivní monografie. Kniha je k dostání za cenu 799 Kč v univerzitním obchodě Západočeské univerzity v Plzni (https://e-shop.zcu.cz/publikace/odborne-publikace/francouzsti-svetci-v-ceskem-stredoveku-detail) a také v celé České republice v distribuční síti Kosmas (https://www.kosmas.cz/knihy/568447/francouzsti-svetci-v-ceskem-stredoveku/).

U příležitosti 150. výročí narození plzeňského starosty Luďka Pika vás srdečně zveme na přednášku dr. Karla Řeháčka, ředitele SOA v Plzni působícího zároveň na naší katedře historie, s názvem "Plzeňský starosta Luděk Pik – vzestup a pád", která proběhne v ponděli 11. května 2026 od 17:30 hodin v aule VC-301 Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni na Veleslavínově ulici 42, Plzeň. Zváni jsou nejen všichni studující a zaměstnanci ZČU, ale i široká veřejnost.

Hned dvojice studentů a studentek prvního ročníku navazujícího magisterského studia naší katedry historie, Bc. Jana Kučerová a Bc. Adam Novák, se za doprovodu vyučujícího dr. Martina Slepičky v tomto týdnu od 21. do 24. dubna 2026 vypravila do Opavy na Filozoficko-přírodovědeckou fakultu Slezské univerzity v Opavě, kde díky péči tamního ústavu historických věd proběhl další ročník Celostátní studentské vědecké konference Historie 2026. V rámci programu konference vystoupila Bc. Jana Kučerová s příspěvkem představujícím konferenční práci „Několik poznámek k „pokostnickým“ osudům mistra Petra z Mladoňovic“ a Bc. Adam Novák s příspěvkem „Horní Blatná na přelomu 19. a 20. století z pohledu hospodářství, školství a samosprávy“. V odborné komisi každoroční soutěže všech historických kateder v České republice zasedl PhDr. Martin Slepička, Ph.D., jenž se pod vedením předsedy komise prof. PhDr. Jiřího Pokorného, CSc., hodnocením účastníků i dotazy podílel na výběru 10 prací do konferenčního sborníku.

V rámci výpravy na opavskou historickou konferenci, kde všichni zúčastnění se ctí reprezentovali plzeňskou katedru historie, bylo možno poznat nejen opavské historické pracoviště, ale i se blíže seznámit s jeho studenty a také výpravou z Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové. Ne nadarmo právě tým z Plzně, Hradce Králové a domovské Opavy vytvořil tým „Ohradeň“, který získal druhé místo v doprovodném večerním programu konference – historickém kvízu. I když příspěvky Bc. Jany Kučerové i Bc. Adama Nováka nakonec nebyly hlasováním vybrány do závěrečného sborníku, jejich příspěvky vzbudily oprávněnou pozornost, o čemž svědčilo množství položených dotazů. Cenný vavřín si ale nakonec přeci připsala práce Bc. Jany Kučerové o husitském univerzitním mistrovi Petru z Mladoňovic, která byla vybrána porotou Ceny Josefa Šusty mezi trojici dále oceněných písmenných prací, které budou, společně s prací získavší vlastní Cenu Josefa Šusty, oceněny věcnými odměnami. Kromě vlastní konference měli všichni zúčastnění možnost si prohlédnou nejen pamětihodnosti bývalého hlavního zemského města Opavy, ale i blízkého Hlučínska a centra moravskoslezského regionu Ostravy.

foto: Vojtěch Honzík; PhDr. Martin Slepička, Ph.D.; Mgr. Tamara Tomanová, Ph.D.; Bc. Jana Kučerová

Upozorňujeme všechny studenty, studentky i vyučující Katedry historie Fakulty pedagogické Západočeské univerzity, že byly aktualizovány vyhlášky děkana Fakulty pedagogické ZČU v Plzni upřesňující organizaci SZZ a tvorbu a obhajobu kvalifikačních prací. Konkrétně se jedná o následující vyhlášky, resp. dodatky: 7VD/2021 – Proces zadávání, odevzdávání a vypracování kvalifikační práce a 12VD/2021– Organizační zabezpečení a formální náležitosti státní závěrečné zkoušky a kvalifikačních prací.

Zároveň opětovně upozorňujeme na nutnost přiznávat při odevzdávání odborných prací na katedře rozsah použití generativní umělé inteligence (AI). Použití generativní AI a asistovaných AI technologií při psaní musí být deklarováno přidáním následujícího textového prohlášení na konci práce před seznamem pramenů a literatury: Během přípravy této práce autor(ka) použil(a) [NÁZEV NÁSTROJE / SLUŽBY] k [DŮVOD A POPIS]. Po použití tohoto nástroje/služby autor(ka) pečlivě zkontroloval(a) a upravil(a) obsah podle potřeby a přebírá plnou odpovědnost za výsledný obsah práce.

Odkazy na platné vyhlášky děkana a směrnice rektora k VŠKP, stejně jako pravidla pro využívání umělé inteligence (AI) v pracích naleznete v příslušných záložkách webových stránek KHI v sekci studium, záložka vysokoškolské kvalifikační práce.

Dovolujeme si informovat všechny studenty, studentky i zaměstnance Západočeské univerzity v Plzni, že vedoucí naší katedry historie doc. Naděžda Morávková nebude ze služebních důvodů přítomna na Katedře historie Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni od 1. do 31. května roku 2026.

Ve čtvrtek 23. dubna 2026 zamířila skupina studentů a studentek občanské výchovy v rámci pravidelné výuky doc. Petra Hlaváčka z naší katedry do Prahy, kde navštívili známou Knihovnu Václava Havla. Studující se tak mohli seznámit se spisovatelem Jáchymem Topolem, který s nimi diskutoval o činnosti knihovny, odkazu prvního prezidenta Václava Havla, o disentu, tematice svobody či literatury. Za organizaci setkání i fotografie patří rovněž velký dík Erice Zlámalové

Srdečně zveme všechny studenty, studentky a další zájemce na přednášky, které prosloví na naší katedře historie v příštím týdnu v anglickém jazyce hostující maročtí odborníci ze spřátelené marocké Fakulty humanitních a společenských věd univerzity Ibn Tofail v Kenitře:

The Impact of Social Media on Contemporary Moroccan Society, Prof. Mounin Lakhal (FSHS, Ibn Tofail University, Kenitra), středa 29. 4. 2026, 17:30–19:15, KHI FPE ZČU v Plzni, VC-211

Mediterranean World in the Middle Ages, Prof. Hamid El Fathi (FSHS, Ibn Tofail University, Kenitra), čtvrtek 30. 4. 2026, 9:20–11:00, KHI FPE ZČU v Plzni, VC-211

Moroccan culture: Diversity and Identity, Prof. Abdelaziz Errachidi (FSHS, Ibn Tofail University, Kenitra), čtvrtek 30. 4. 2026, 13:00–15:35, KHI FPE ZČU v Plzni, VC-211

Ve dnech 19. března až 3. dubna 2026 hostila Katedra historie Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni ve spolupráci s Katedrou speciální a inkluzivní pedagogiky návštěvu akademických pracovníků z Kisii University (Keňa). Tato mobilita se uskutečnila v rámci rozvoje mezinárodní spolupráce a byla zaměřena na sdílení zkušeností v oblasti vzdělávání, didaktiky dějepisu a speciální pedagogiky. Program návštěvy byl koncipován jako kombinace odborných, pedagogických i kulturních aktivit. Již první den po příletu do Plzně byli hosté seznámeni se zázemím univerzity a organizačními záležitostmi pobytu. Následující den proběhlo oficiální přijetí na Fakultě pedagogické, které podtrhlo význam této spolupráce na institucionální úrovni. V průběhu mobility se hosté aktivně zapojili do výuky a akademického života fakulty. Významnou součástí programu byla beseda se studenty historie, během níž proběhla diskuse o výuce dějepisu v odlišných kulturních a vzdělávacích kontextech. Dále se uskutečnila výuka v magisterských kurzech, kde měli hosté možnost prezentovat vlastní odborná témata a konfrontovat je s českým akademickým prostředím.

Vedle aktivit na Katedře historie probíhal paralelní program na Katedře speciální a inkluzivní pedagogiky, zahrnující návštěvy institucí zaměřených na práci s osobami se zdravotním znevýhodněním, včetně sociálního podniku a charitní organizace. Tyto exkurze umožnily sdílení praktických zkušeností v oblasti inkluzivního vzdělávání a sociálních služeb. Součástí programu byly rovněž odborné i kulturní exkurze, například návštěva Pivovarského muzea v Plzni, prohlídka města a jeho židovských památek či setkání akademiků v neformálním prostředí. Hosté měli také možnost poznat širší středoevropský prostor během víkendového výletu do Vídně. Významným momentem byla také setkání se zástupci církevních institucí a vedení fakulty, která otevřela prostor pro další rozvoj spolupráce, včetně přípravy společných projektů, výměnných pobytů a publikačních aktivit.
Návštěva přispěla k prohloubení odborných kontaktů mezi oběma institucemi a potvrdila význam mezinárodní spolupráce pro rozvoj pedagogických i výzkumných aktivit. Mobilita zároveň poskytla studentům i akademickým pracovníkům jedinečnou příležitost k mezinárodnímu sdílení zkušeností a inspirací. Katedra historie FPE ZČU děkuje všem zúčastněným za aktivní účast a těší se na další společné aktivity s partnerskou institucí v Kisii.

Středeční "aprílový" podvečer 1. dubna 2026 se nesl ve znamení slavnostního křtu tří nových knižních přírůstků z řad autorů spjatých s naší Katedrou historie Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni, neboť se o půl šesté se v místnosti Fakulty pedagogické VC-112 sešel početný zástup více než osmi desítek návštěvníků z řad studentů, studentek, absolventů, vyučujících a dalších čestných hostů, v čele s plzeňským biskupem J. Exc. Mons. Tomášem Holubem a děkanem Fakulty pedagogické ZČU v Plzni doc. Pavlem Mentlíkem. Všichni se zájmem vyslechli stručné představení nové monografie Bc. Lukáše Křesťana František Plánička: život a dílo, monografie Bc. Terezy Roubalové Historie Městského muzea v Horažďovicích a rozsáhlé kolektivní monografie Český kníže Vladislav I., západní Čechy a český stát za vlády Přemyslovců: k 900. výročí úmrtí zakladatele kladrubského kláštera Vladislava I., na níž se pod edičním vedením dr. Martina Slepičky a doc. Naděždy Morávkové podílel početný tým 21 spoluautorů, včetně dvojice editorů, dr. Marie Fritzové a Bc. Jvana Baldassarriho z naší katedry.

Publikacím a všem přítomným slavnostně požehnal biskup Tomáš Holub, který společně s děkanem Pavlem Mentlíkem přijal záštitu nad knihou Český kníže Vladislav I., západní Čechy a český stát za vlády Přemyslovců a rovněž k ní sepsal přiléhavé úvodní slovo. Po symbolickém pokropení knih sektem účastníci mohli navštívit i přilehlé atrium s připraveným chutným občerstvením. Připomínáme, že knihu Český kníže Vladislav I., západní Čechy a český stát za vlády Přemyslovců je možno zakoupit za cenu 399 Kč v univerzitním obchodě a e-shopu Vydavatelství ZČU (https://e-shop.zcu.cz/publikace/odborne-publikace/cesky-knize-vladislav-i-detail) či v distribuční síti knihkupectví Kosmas, publikaci Historie Městského muzea v Horažďovicích v univerzitním obchodě a e-shopu Vydavatelství ZČU (https://e-shop.zcu.cz/publikace/publikace-jinych-nakladatelu/historie-mestskeho-muzea-v-horazdovicich-detail) za cenu 299 Kč. Poslední třetí kniha František Plánička: život a dílo je k dostání ve Vlastivědném muzeu dr. Karla Hostaše v Klatovech.

Na základě upozornění naší paní sekretářky Evy Mrázové informujeme všechny studenty a studentky Katedry historie Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni, kteří chtějí v letošním akademickém roce odevzdávat své vysokoškolské kvalifikační práce, na důležité okolnosti odevzdání prací:

Termíny odevzdání práce:

30. 4. 2026 (obhajoba červen 2026)

30. 6. 2026 (obhajoba září 2026)

Do těchto termínů je nutné nahrát práci do IS/STAG na portálu ZČU včetně všech povinných údajů o kvalifikační práci (anotace, klíčová slova, rozsah) a odevzdat svázanou práci + vytištěný a podepsaný formulář Údaje o kvalifikační práci na sekretariát KHI ve VC-214.

Termíny odevzdání přihlášky k obhajobě:

28. 4. 2026 (obhajoba červen 2026)

29. 6. 2026 (obhajoba září 2026)

Vyplněnou přihlášku k obhajobě je nutno odevzdat na sekretariátu KHI ve VC-214, nebo poslat naskenovanou na e-mail: emrazova@fpe.zcu.cz či vhodit do schránky č. 1 ve vestibulu budovy Veleslavínova 42. Podpis vedoucí katedry není nutný.

V úterý 24. března 2026 proběhl na půdě Západočeské univerzity v Plzni a v prostorách Café Restaurant Kačaba inspirativní den věnovaný globální odpovědnosti a boji proti hladu ve vzdělávání. Akci společně uspořádaly Odbor celoživotního a distančního vzdělávání ZČU a Katedra historie Fakulty pedagogické ZČU.

Dopolední vhled do výuky budoucích pedagogů
Program zahájila Kristína Třešková, koordinátorka mezinárodního hnutí Mary’s Meals ČR, svou návštěvou přímo ve výuce občanské výchovy. V rámci předmětu Člověk a společnost, který vede Marie Fritzová, Ph.D., seznámila studenty s palčivou problematikou hladu a jeho přímého dopadu na schopnost dětí se vzdělávat. Přednášky se zúčastnilo přibližně 40 studentů, kteří se v budoucnu stanou učiteli. Budoucí pedagogové jsou často prvními, kdo si v praxi všimne, že dítě strádá. Jak zdůraznila Marie Fritzová, neuspokojené základní potřeby, jako je hlad, znemožňují soustředění a zájem o vzdělávání, ať už se jedná o děti v Africe, nebo v Evropě.

Večerní workshop pro veřejnost a akademickou obec
Od 17:00 hodin se program přesunul do neformálního prostředí Café Restaurant Kačaba v Prokopově ulici. Workshop pod názvem „Jídlo, které otevírá dveře do školy“ nabídl pohled na globální solidaritu z perspektivy terénní pracovnice. Diskuse přilákala zhruba 15 akademiků a studentů či studentek, ke kterým se přidalo několik zájemců z řad širší veřejnosti.

Kristína Třešková sdílela své zkušenosti s budováním vztahů mezi neziskovým sektorem, samosprávami a dobrovolníky. Cílem bylo ukázat, jak lze globální solidaritu promítnout do každodenní praxe. „Dopřát budoucnost dětem z nejchudších zemí, které dostanou jídlo v místě svého vzdělávání, znamená doslovně zachránit život a přispívat ke stabilitě v mezinárodním kontextu,“ vysvětlila smysl projektu Kristína Třešková.
Hlavním přínosem celého dne bylo propojení akademické teorie s reálnou praxí v nejchudších regionech světa. Organizace Mary’s Meals svou činností zajišťuje školní stravování tam, kde je to nejvíce potřeba, čímž motivuje rodiče k posílání dětí do škol a dětem dává šanci na lepší budoucnost. Pro Katedru historie a budoucí učitele šlo o důležité připomenutí, že nastavení lepších podmínek pro žáky vede k celkově vzdělanější a stabilnější společnosti.

Hned třetina vyučujících naší katedry historie v třetím březnovém týdnu zamířila do hlavního města českého Slezska Opavy na Filozoficko-přírodovědeckou fakultu Slezské univerzity v Opavě, která ve dnech 18.–20. března 2026 hostila již 5. mezinárodní vědeckou konferenci didaktiků dějepisu s názvem „Znalosti nebo dovednosti? Dilemata konstrukce kurikula dějepisu a výchovy k občanství v současných školách v Polsku, Česku a na Slovensku = „Wiedza czy umiejętności? Dylematy konstruowania programów nauczania historii i edukacji obywatelskiej we współczesnych szkołach w Polsce, Czechach i na Słowacji”. Konference se zúčastnili za naší katedru doc. Naděžda Morávková, dr. Martin Slepička a dr. Marie Fritzová. Jejich příspěvky Současné trendy historického a občansko-výchovného vzdělávání a implikace pro revizi RVP ZV, Franská říše v didaktické perspektivě: k problematice výuky matky evropských států na základních školách v České republice a Souhrnná analýza postavení mediální výchovy ve RVP (2023) revidovaném RVP ZV (2025) vyjdou do konce letošního roku v anglickojazyčné kolektivní monografii z konference, určené pro mezinárodní publikum. Konferenci hostily starobylé prostory bývalého kláštera klarisek v Opavě, sahající až do 14. století. Součástí konference byl kromě konferenčních příspěvků i doprovodný program se společnou večeří v restauraci U tří kohoutů a společné jednání nad perspektivami didaktiky dějepisu v Polsku, Slovensku a České republice. Jsme potěšeni, že na konferenci zavítal i absolvent naší katedry historie Martin Václavíček, který pokračuje ve studiu na Filozofické fakultě Ostravské univerzity.

Informujeme všechny milovníky historie, zvláště zájemce o nejstarší dějiny českého státu a příznivce plzeňské katedry historie, že nově vydanou publikaci Český kníže Vladislav I., západní Čechy a český stát za vlády Přemyslovců: k 900. výročí úmrtí zakladatele kladrubského kláštera Vladislava I. je možno zakoupit až do jejího rozebrání za příznivou cenu 399 Kč on-line v e-shopu Vydavatelství Západočeské univerzity v Plzni (https://e-shop.zcu.cz/publikace/odborne-publikace/cesky-knize-vladislav-i-detail) a v e-shopu celostátního prodejce knih Kosmas (https://www.kosmas.cz/knihy/566353/cesky-knize-vladislav-i.-zapadni-cechy-a-cesky-stat-za-vlady-premyslovcu/). Zároveň je možno knihy fyzicky zakoupit v Univerzitním obchodě Západočeské univerzity v Plzni v kampusu na Borech či v celé distribuční síti knihkupectví Kosmas.

Anotace: Kolektivní dílo českých a slovenských odborníků na nejstarší dějiny českého státu se věnuje v širším kontextu vlády dynastie Přemyslovců osobnosti méně známého českého knížete Vladislava I. (po 1065–1125). Tomu se sice na rozdíl od jeho otce Vratislava II. či syna Vladislava II. nepodařilo dosáhnout královské koruny, ale přesto se jako důležitý zakladatel takzvané vladislavské linie rodu výrazně zapsal do regionálních dějin západních Čech, neboť založil nejstarší klášter v Kladrubech a získal i románský kamenný hrad Přimdu. Publikace obsahuje šest bloků kapitol k osobnosti knížete Vladislava I. a široce pojatým dějinám přemyslovské epochy. Kolektivní monografie vznikla u příležitosti 900. výročí smrti Vladislava I. († 1125) a je výstupem mezinárodní vědecké konference, konané v dubnu 2025 na půdě Katedry historie Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni.

Citace: SLEPIČKA, Martin a MORÁVKOVÁ, Naděžda (eds.). Český kníže Vladislav I., západní Čechy a český stát za vlády Přemyslovců: k 900. výročí úmrtí zakladatele kladrubského kláštera Vladislava I. 1. vyd. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2025. 519 s. ISBN 978-80-261-1343-0.

V tomto druhém březnovém týdnu roku 2026 právě vychází u připomínky kulatého výročí 900 let od smrti českého knížete Vladislava I. (po 1065–1125) díky péči Západočeské univerzity v Plzni dlouho očekávaná kolektivní monografie Český kníže Vladislav I., západní Čechy a český stát za vlády Přemyslovců s podtitulem K 900. výročí úmrtí zakladatele kladrubského kláštera Vladislava I. Tato obsáhlá 519 stránková publikace, nad níž převzali záštitu římskokatolický biskup plzeňské diecéze J.Exc. Mons. ThLic. Tomáš Holub, Th.D., a děkan Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni doc. RNDr. Pavel Mentlík, Ph.D., je výstupem mezinárodní vědecké konference proběhlé ve dnech 10.–11. dubna 2025 na půdě Katedry historie Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni.

Kniha má za cíl připomenout odborné i širší veřejnosti v kontextu nejstarších dějin českého státu osobnost méně známého českého knížete z rodu Přemyslovců – Vladislava I., syna Vratislava II. a otce Vladislava II., jimž se na rozdíl od sledovaného knížete podařilo dosáhnout královské koruny. Byl to však právě Vladislav I., kdo stál v raném středověku na počátku existence takzvané vladislavské linie přemyslovského rodu, jež se prosadila v bratrovražedných bojích mezi Přemyslovci ve 12. století a stála za slavnou érou českého státu v době posledních Přemyslovců doprovázenou mimořádným hospodářským a územním rozmachem českého státu. Kníže Vladislav I. se významně zapsal do dějin západních Čech především fundací benediktinského kláštera v Kladrubech roku 1115, čímž vznikl nejstarší klášter v celém západočeském regionu. Kromě toho rozšířil knížecí majetek o románský kamenný hrad Přimdu, nejstarší dochovanou stavbu svého druhu v Čechách. Není překvapením, že právě v oblíbených Kladrubech pak po smrti Vladislava I. spočinuly i jeho tělesné ostatky, jež můžeme dodnes obdivovat v barokně gotickém oltáři Mistra Jana Blažeje Santiniho-Aichela.

Na publikaci se podílel fundovaný autorský kolektiv 21 českých a slovenských historiků a historiček pod vedením editorů PhDr. Martina Slepičky, Ph.D., a doc. PaedDr. Naděždy Morávkové, Ph.D., z Katedry historie Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni. Autoři svými kapitolami přispěli k dalšímu rozvoji historiografie zaměřené na epochu vlády první české domácí dynastie Přemyslovců z mnoha úhlů pohledu. Mezi spoluautory knihy naleznete jak renomované profesory v čele s Josefem Žemličkou či Petrem Kubínem, tak řadu zasloužilých badatelů z univerzit, akademie věd či okruhu mladších kolegů – nadaných studentů a studentek stojících na počátku své profesní dráhy.

Kolektivní monografie mohla vzniknout díky finanční podpoře projektu specifického výzkumu Západočeské univerzity v Plzni SGS-2025-002/Prohloubení znalosti regionálních dějin jako součásti české národní identity se zaměřením na region západních Čech a statutární město Plzeň hlavního řešitele PhDr. Martina Slepičky, Ph.D. Po úvodním slově biskupa Tomáše Holuba a slově editorů knihu uvozuje úvodní biografická kapitola o životě a vládě Vladislava I., připravená vzhledem k mezinárodnímu přesahu v českém i anglickém jazyce. Obsah knihy je rozdělen do šesti bloků o různém počtu kapitol, tak, jak je připravili autoři publikace. První blok kapitol se zabývá narozením českého knížete Vladislava I. a unikátní ikonografií jeho denárů. Druhý blok je věnován didaktice přemyslovského období a přináší mimo jiné unikátní online hru k tematice života a vlády Vladislava I. Třetí sekce příspěvků je zaměřena na prohloubení poznání dějin knížecích Čech. Obsahuje hned pětici chronologicky řazených kapitol k politickým a církevním dějinám, respektive archeologii 11. a 12. století. Následující nejrozsáhlejší čtvrtý blok kapitol je zaměřen na poznání dějin doby posledních Přemyslovců v době od přelomu 12. a 13. století po počátek 14. století a obsahuje šest příspěvků k politickým, regionálním, církevním, kulturním a právním dějinám. Pátý blok tvoří dvojice kapitol ke světeckým kultům biskupů sv. Lamberta a sv. Martina z Tours. Poslední šestý blok je věnován historiografii a přináší nevšední pohled na první knihu Kosmovy Kroniky Čechů a rozebírá přínos díla profesora Zdeňka Fialy k výzkumu Přemyslovců.

I když se na monografii podílela úctyhodná řada autorů, podařilo se vytvořit kompaktní text. Přáním celého autorského kolektivu je, aby publikace vyplnila mezeru v dosavadní historiografii o tématu knížete Vladislava I. a posloužila dalším badatelům i všem zájemcům o historii. Na tomto místě je nutno rovněž vyjádřit několikeré poděkování, a to zvláště Mgr. Jakubovi Pokornému z Vydavatelství Západočeské univerzity v Plzni a grafikovi Petru Kurandovi za jejich práci při přípravě díla, recenzentům doc. Davidu Kalhousovi a dr. Kateřině Lančové, jazykovým korektorům, překladatelům, plzeňskému biskupovi Mons. Tomáši Holubovi, děkanovi plzeňské pedagogické fakulty doc. Pavlu Mentlíkovi, vícero odborným institucím a jejich pracovníkům za pomoc s přípravou knihy a všem dalším, již se podíleli na úspěšné realizaci mezinárodní vědecké konference a vydání této obsáhlé kolektivní monografie.

Publikace, doprovázená 109 přiléhavými fotografiemi, je k dostání za příznivou cenu 399 Kč v univerzitním obchodě Západočeské univerzity v Plzni (https://e-shop.zcu.cz/publikace/odborne-publikace/cesky-knize-vladislav-i-detail) a rovněž v celé České republice v distribuční síti Kosmas (https://www.kosmas.cz/knihy/566353/cesky-knize-vladislav-i.-zapadni-cechy-a-cesky-stat-za-vlady-premyslovcu/). Slavnostní křest publikace proběhne ve středu 1. dubna 2026 od 17:30 hodin v místnosti VC-112 v přízemí budovy Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni (Veleslavínova 42, Plzeň).

Hned trojice vyučujících naší katedry historie zamíří příští týden do slezské Opavy na Filozoficko-přírodovědeckou fakultu Slezské univerzity v Opavě, kde ve dnech 18.–20. března 2026 proběhne 5. mezinárodní vědecká konference didaktiků dějepisu (V Międzynarodowa Konferencja Naukowa Dydaktyków Historii) s názvem „Znalosti nebo dovednosti? Dilemata konstrukce kurikula dějepisu a výchovy k občanství v současných školách v Polsku, Česku a na Slovensku = „Wiedza czy umiejętności? Dylematy konstruowania programów nauczania historii i edukacji obywatelskiej we współczesnych szkołach w Polsce, Czechach i na Słowacji”. Konference se se svými příspěvky zúčastní doc. Naděžda Morávková (Současné trendy historického a občansko-výchovného vzdělávání a implikace pro revizi RVP ZV), dr. Martin Slepička (Franská říše v didaktické perspektivě: k problematice výuky matky evropských států na základních školách v České republice) a dr. Marie Fritzová [Souhrnná analýza postavení mediální výchovy ve RVP (2023) revidovaném RVP ZV (2025)]. Vybrané kvalitní příspěvky vyjdou v recenzované oborově-didakticky zaměřené kolektivní monografii, připravované vedoucí naší plzeňské katedry historie doc. Naděždou Morávkovou. Na konferenci, i k přečtení výsledné publikace z ní, jste srdečně zváni.

Katedra historie Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni zve všechny zájemce z řad odborné i široké veřejnosti na slavnostní křest tří nových knižních publikací katedry, který proběhne ve středu 1. dubna 2026 od 17:30 hodin v místnosti VC-112 v přízemí budovy Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni (Veleslavínova 42, 301 00, Plzeň, Česká republika). V rámci křtu bude představena kolektivní monografie "Český kníže Vladislav I., západní Čechy a český stát za vlády Přemyslovců: k 900. výročí úmrtí zakladatele kladrubského kláštera Vladislava I.", která v březnu 2026 vychází pod vedením editorů Martina Slepičky a Naděždy Morávkové a záštitou děkana Fakulty pedagogické ZČU v Plzni doc. Pavla Mentlíka a plzeňského biskupa Mons. Tomáše Holuba jako výstup z mezinárodní vědecké konference k připomínce 900 let od smrti jediného českého knížete, který byl pohřben v západních Čechách, Vladislava I. Zároveň budou představeny i další knižní výstupy katedry historie, monografie Terezy Roubalové Historie Městského muzea v Horažďovicích vzpomínající dlouhou historii stěžejní horažďovické paměťové instituce od 19. století po současnost a monografie František Plánička: život a dílo Lukáše Křesťana o významném klatovském muzejníkovi a odbojáři Obrany národa Františku Pláničkovi. Jste srdečně zváni.

Katedra historie Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni a Centrum udržitelnosti Západočeské univerzity v Plzni srdečně zvou všechny studenty, studentky i zaměstnance univerzity na přednášku a otevřenou diskuzi s Kristínou Treškovou z Mary’s Meals Česká republika, která se uskuteční v úterý 24. března 2026 od 17:00 do 18:30 hodin v Café restaurant Kačaba (Prokopova 397, 301 00, Plzeň; https://czv.zcu.cz/akce/jidlo-ktere-otevira-dvere-do-skoly/). Přenáška přiblíží model, který pomáhá dětem ze zahraničí docházet do školy díky zajištění jednoho teplého jídla denně. Přijďte zjistit, jak lze globální odpovědnost a solidaritu promítnout do vzdělávání i každodenní praxe.

Více na: https://info.zcu.cz/clanek.jsp?id=9211

Informujeme všechny milovníky historie, zvláště horažďovické patrioty, zájemce o regionální dějiny západních Čech i příznivce plzeňské katedry historie, že v závěru roku 2025 vyšla nová kniha mladé historičky Bc. Terezy Roubalové s názvem Historie Městského muzea v Horažďovicích, kterou na 101 stranách doprovází 25 unikátních fotografií k dějinám Horažďovic a jejího městského muzea. Úvodní slovo k publikaci napsal kronikář města Horažďovice Mgr. Milan Šimon.

Publikace talentované studentky posledního ročníku navazujícího magisterského studia Katedry historie Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni představuje první komplexní monografickou práci o úctyhodných a mnohdy strastiplných dějinách městského muzea v Horažďovicích od jeho založení v závěru 19. století až po současnost. I když se jedná o jednu z cenných paměťových institucí západočeského regionu, horažďovické muzeum zůstává širší veřejností často přehlíženo. Muzejní tradice této instituce nicméně přesahuje dlouhých 125 let a sehrává zásadní roli v utváření lokální identity. Dějiny Městského muzea Horažďovice jsou svědectvím pozoruhodného vývoje regionální kulturní instituce, jež se úspěšně vypořádala s nejrůznějšími společensko-politickými změnami a nadále se rozvíjí.

Kniha, která vychází z cenných archivních materiálů a ze skromné dosavadní literatury, je podnětem k zamyšlení nad významem muzea pro město Horažďovice a západní Čechy. Monografie byla vydána díky grantu SGS-2025-002/Prohloubení znalosti regionálních dějin jako součásti české národní identity se zaměřením na region západních Čech a statutární město Plzeň PhDr. Martina Slepičky, Ph.D. Knihu je možno zakoupit za cenu 299 Kč v prodejně skript ZČU a v e-shopu vydavatelství ZČU (https://e-shop.zcu.cz/publikace).

Citace: ROUBALOVÁ, Tereza. Historie Městského muzea v Horažďovicích. Praha: ViaCentrum, s. r. o., 2025. 101 stran. ISBN 978-80-87646-39-7.